Ani nevím jak, objevilo se u nás doma krásné pexeso se zvířátky. Obrázky jsou malované, roztomilé a jak se říká, jsou jako živé. Tímto moc děkuji tomu, kdo nám jej domů donesl (opravdu si vůbec nepamatuji, kde se tady vzalo).
Miluju stříhání! Střihám tak přesně, jak je to jen v mých silách možné. Stříhání titěrností vyžaduje pekelné soustředění a to je super. Odreaguju se tím, vypnu okolí a stříhám na milimetr. Někdo cvičí jógu, někdo stříhá.
Po celém dni provozování milované činnosti, jsem šla výsledek představit dceři. Bohužel mé nadšení zatím nesdílí a tak první ukořistěný kousek mířil přímo do pusy. Tak to tedy ne! Jíst mi moje pexeso! Vždyť je ho škoda.
„Můžu si u tebe zalaminovat pexeso?“ Zeptala jsem se opatrně kamarádky na návštěvě. „Jasně“ byla její odpověď. Zcela bez údivu a překvapení. No to je moje krevní skupina! A ještě vlastní laminovačku.
Pexeso jsem po laminování vlastně podruhé vystřihla. Obstřihla jsem ostré rožky do obloučku. Dobrá rada pro všechny nadšence: nechte po laminaci okraje. Horní a spodní folie bude k sobě nepropustně přivařena. Pokud byste stříhali přesně podle okraje, vlhkost (v mém případě hlavně sliny) by se k obsahu dostala z boku, z hrany.
Aktuálně se u nás pexeso rozhazuje po zemi, oslintává a děsně se všichni smějí, když napodobuji zvuky daných zvířat. Takže účel plní, jen udržet všechny kousky pohromadě. No nekup tolik zábavy za tři dny práce.
